Pasivní strategie, které sledují burzovní indexy, si již řadu let upevňují své postavení. Úspěch ETF a obdobných nástrojů spočívá v kombinaci nízkých nákladů, vysoké transparentnosti a atraktivní dlouhodobé výkonnosti. Mnoho investorů však přehlíží, že rostoucí kapitálová síla indexových gigantů jako MSCI a S&P představuje vážné riziko pro stabilitu globálních finančních trhů. To, co se na povrchu jeví jako neutrální, je ve skutečnosti silně založeno na pravidlech a vychází z dalekosáhlých předpokladů, které bývají často nedostatečně zkoumány.
Složení běžně sledovaných indexů není založeno na fundamentálních parametrech firem, ale na tržní kapitalizaci, objemech obchodování nebo sektorové klasifikaci. To vede ke strukturálním deformacím v alokaci kapitálu. Typickým příkladem jsou technologičtí giganti jako Nvidia, Microsoft nebo Apple, jejichž tržní hodnota se pohybuje mezi třemi a čtyřmi biliony dolarů. Jen kapitalizace Nvidie vzrostla za poslední dva roky o tři biliony dolarů. Spouští se tím samoposilující mechanismus: vysoké zastoupení akcie v indexu přitahuje více pasivního kapitálu, čímž se cena akcie dále zvyšuje, což zvyšuje její váhu v indexu – a celý proces pokračuje, bez ohledu na reálné ekonomické základy.
„Dalším problémem,“ vysvětluje Jan Zendulka, „jsou rozhodnutí o klasifikaci ze strany poskytovatelů indexů.“ Například Jižní Korea je i přes svou vyspělou infrastrukturu a silnou ekonomiku nadále zařazena mezi rozvíjející se trhy. Řecko, ačkoliv je členem EU a eurozóny, figuruje v některých indexech rovněž jako „emerging market“. Tato rozhodnutí ovlivňují toky kapitálu v objemech miliard dolarů.
Zatímco aktivní správci mohou přijímat vlastní rozhodnutí a v obdobích zvýšené volatility reagovat, pasivní strategie takovou flexibilitu postrádají. Výrazné tržní korekce tak mohou vést k masivním odlivům – nikoliv kvůli fundamentům, ale čistě v důsledku indexového převažování. Tím trh přichází o stabilizační kotvu: „Pokud pasivní investoři prodávají ve stejný okamžik, může to vést k náhlým cenovým propadům,“ upozorňuje Jan Zendulka. Vysoká koncentrace trhu tento efekt dále zesiluje – pasivní produkty totiž čím dál častěji reagují shodně, a systematicky tak opakují stejné chyby.
Další slabinou pasivních strategií je přístup k ESG faktorům (Environmental – životní prostředí, Social – sociální aspekty, Governance – principy řízení společností). Tradiční indexy často neberou aspekty udržitelnosti v potaz, přestože poptávka po etickém, ekologickém a společensky odpovědném investování výrazně roste. Ačkoliv existují ESG verze mnoha indexů, jejich metodologie bývá netransparentní a nekonzistentní – oproti cílenému výběru titulů v aktivně spravovaných portfoliích je to jasná nevýhoda.
Podle Jana Zendulky je potřeba změna přístupu: „Systémové slabiny pasivních strategií otevírají prostor pro renesanci aktivních přístupů. Taktická alokace aktiv hraje rostoucí roli zejména v multi-asset strategiích a diverzifikovaných portfoliích.“ Kvalitativní kritéria, fundamentální ocenění, ESG faktory i regionální analýza mohou pomoci snížit rizika pasivních strategií a přispět ke zlepšení výkonnosti portfolia.
„Pasivní investování samo o sobě není špatné,“ uzavírá Jan Zendulka. „Představa, že je bezrizikové a vždy výnosnější, je však mylná.“ V prostředí geopolitických napětí, technologických změn a vysokého ocenění akcií znovu získává aktivní správa na významu. „Místo toho, abychom se nechali unášet proudem, bychom měli plavat vlastním směrem,“ radí Jan Zendulka.
