Čtyři pilíře
Před 13 lety, když jsem začínal v oblasti produktivity a sebeřízení, jsem byl nadšený pro systém a techniky. Jak lépe organizovat úkoly, jak efektivněji komunikovat, jak toho stihnout více.
Postupně jsem ale pochopil, že o tom život fakt není. Skutečně dobrý život stojí na čtyřech pilířích: hlubokých vztazích, tvorbě něčeho, co dává smysl, péči o vlastní zdraví a žití života podle vlastních představ – pořád ale s ohledem na lidi, na kterých nám záleží.
A všechny tyto pilíře potřebují jednu věc. Naši plnou, neroztříštěnou pozornost.
Buďte tam, kde jste
Pamatujete si, kdy jste naposledy s někým mluvili a měli pocit, že vás skutečně poslouchá? Kdy jste cítili, že ten druhý je nejen naproti vám, ale je i napojený? Vnímá nejen slova, ale i pocity a emoce. Říká se tomu empatické naslouchání.
Když jsem se sedmiletým synem na fotbale, snažím se být skutečně tam. Sledovat jeho pohyby, reagovat na jeho výkony, být u malých vítězství i proher. Ne vždycky se mi to daří, ale vím, že když jsem plně tam, je to pro oba úplně jiný zážitek.
Vzpomínám si, jak vstřelil svůj první gól z penalty v thajském Hua Hin. Jeho oči okamžitě hledaly mezi ostatními rodiči ty moje. Chtěl se ujistit, že jsem to viděl, že jsem byl u toho. Kdybych v tu chvíli koukal do telefonu nebo kamkoliv jinam, přišel bych o to. A podruhé už by se to už nestalo.
Stejné je to se ženou. Naše nejlepší rozhovory jsou ty, u kterých se bavíme o tom, co nás baví, štve, o čem sníme nebo čeho se bojíme. Bez rozptýlení. Roste tam to nejcennější, co ve vztahu máme. Porozumění a blízkost.
Flow je nejlepší droga
Znáte to? Pocit, kdy se do něčeho ponoříte tak hluboce, že zapomenete na čas? Kdy děláte něco, co vás pohltí natolik, že nevnímáte hlad, únavu ani okolní svět? Říká se tomu „flow“ a je to jeden z nejlepších pocitů, které zažíváme.
Hodnotná práce vítá tenhle stav hluboké koncentrace. A to je přesně to, co je v dnešním světě, ve kterém máme hromadu vyrušení, moc chybí.
Když se vám podaří vytvořit si podmínky flow, ať už při psaní, přemýšlení nad strategií nebo při řešení složitého problému, cítíte se živí. Tvorba, kterou žádné pasivní scrollování nebo binge-watching nemůže nahradit.
Kdo jste, když se nikdo nedívá?
V době, kdy nám socky neustále ukazují, jak bychom „měli“ žít, je jednoduché ztratit kontakt s tím, co skutečně chceme my. Jak by měla vypadat naše kariéra, rodina, tělo, dovolená…
Žít život podle sebe vyžaduje, abychom věnovali pozornost vlastním hodnotám a přáním, ne těm, které nám podsouvá okolí. Vyžaduje to schopnost rozlišit, co skutečně chceme my, a co je jen vnější tlak nebo naučený vzorec.
Vím, že jsem se dlouho nechával motivovat spíš tím, co „se očekává“, než tím, co skutečně chci já. Pak přišel den bez technologií. Jen jsem se flákal v ostravských ulicích. Měl jsem prostor přemýšlet. Bez neustálého bombardování vnějšími podněty.
Dneska si pravidelně tvořím prostor pro tuhle reflexi. Ať už večerním psaním, randíčky sám se sebou, koukáním do prázdna nebo právě chozením s telefonem na dně batohu, který nechávám doma. Pomáhá mi to udržet kurz a žít život podle sebe.
Váš nejcennější zdroj
V digi světě je pozornost staronová měna. Spousta věcí bojuje o každou minutu vašeho času a soustředění. Váš telefon, počítač, Netflix… Všechny tyhle „nástroje“ jsou navržené tak, aby udržely vaši pozornost co nejdéle.
Vaše pozornost je způsob, jak vyjadřujete lásku k blízkým. Je to nástroj, kterým vytváříte věci, na kterých vám záleží. Je to cesta, jak pečovat o své zdraví. Je to zdroj, který vám pomáhá žít život podle vlastních představ.
Když svou pozornost rozptýlíte mezi nekonečný proud notifikací, zpráv a informací, rozmělňujete svou schopnost milovat, tvořit, starat se o sebe a žít život, který žít chcete.
Zaměřená pozornost
Představte si den, kdy vaše pozornost jde tam, kde skutečně chcete, aby byla.
Ráno trávíte čas s rodinou a jste skutečně s nimi. Vnímáte jejich tváře, smích, příběhy, obavy. V práci se dokážete ponořit do důležitých úkolů bez neustálého přepínání mezi e-maily, zprávami a sociálními sítěmi. Při cvičení vnímáte své tělo. A svá rozhodnutí děláte na základě toho, co je pro vás důležité, ne na základě toho, co vám někdo řekl, že byste měli chtít.
Je to možnost, která je dostupná každému. Není třeba zavrhnout technologie. Ale jen pokud převezmeme kontrolu nad tím, kolik prostoru jim ve svém životě dáme a kdy a jak je používáme.
Radost a naplnění
Okamžiky, které mi přinesly největší radost a naplnění, nikdy nebyly ty strávené scrollováním na sociálních sítích nebo kontrolováním e-mailů.
Byly to momenty s lidmi, na kterých mi záleží. Smích s přáteli u červenýho, bez telefonů na stole. To, když syn vstřelil svůj první gól nebo se učil jezdit na kole.
Byly to taky momenty, kdy jsem tvořil něco, co mi dávalo smysl. Dokončení těžkého projektu, pomoc klientovi najít řešení jeho problému, napsání textu, který někomu pomohl.
Byly to chvíle, kdy jsem se cítil zdravý a silný. Po dobrém tréninku, po půldni v přírodě, po týdnech, kdy jsem dobře jedl a spal.
A byly to okamžiky, kdy jsem cítil, že žiju život podle svých představ. Když jsem se rozhodl pro změnu, která vedla k tomu, co je pro mě důležité, když jsem dokázal říct ne projektu, který by mi přinesl peníze, ale ne radost.
Všechny tyhle momenty mají jedno společné. Vyžadovaly mou plnou pozornost. Nemohly vzniknout ve stavu neustálého rozptýlení.
Pozornost jako volba
Pozornost není „věnovat se něčemu“, ale rozhodnutí, jak chceme žít.
Může to být ve stavu částečné přítomnosti. Tělem někde, ale hlavou jinde. Nebo se můžeme rozhodnout být plně tam, kde jsme, s těmi, s kým jsme, a dělat to, co právě děláme.
V době, kdy o naši pozornost bojuje tolik různých věcí, je vědomé rozhodnutí, kam tuto pozornost dáme, jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, která můžeme udělat.
Důležité je vědět, co fakt chceme. A co pro to uděláme.
