Můžete nám prozradit strategii výběru jednotlivých ETF v rámci portfolií ivy? Jak často dochází k výměnám ETF, případně jejich vahám v portfoliu? Reagovali jste více aktivně na poslední události po covidu či růstu cen energií?
Součástí portfolia investičního programu ivy jsou nejen ETF, ale z podstatné části také podílové listy klasických investičních fondů. Klíčovým argumentem pro výběr jednotlivých titulů je kvalita daného nástroje z pohledu jeho investiční strategie a aktiv, které má v portfoliu a jeho synergie s ostatními složkami portfolia. V tomto smyslu je optimální synergií nízká korelace jednotlivých tříd aktiv mezi sebou a se širokým trhem. Hlavní přidaná hodnota některých titulů je nízká tzv. bear beta, tedy schopnost udržet si nízkou korelaci s trhem, když akcie padají a obecně korelace aktiv roste. Portfolio ivy je koncipováno s orientací na dlouhodobou stabilitu svého složení. Covidové události zvládlo v souladu s investičním cílem, který je postaven na minimalizaci propadů bez potřeby aktivních změn. Letos jsme postupně navýšili složku nemovitostních fondů na úkor dluhopisových fondů, a to přibližně o 8 %.
Realitní fondy se zatím drží velmi dobře. Jak silně (pokud vůbec) se promítnou inflační doložky ve fondu NEMO v roce 2023? Jakou můžeme očekávat výkonnost?
Přibližně 80 % výnosu podílového listu nemovitostního fondu NEMO vychází právě z nájemních výnosů. Inflační doložky se ve výkonnosti nemovitostního fondu NEMO promítnou, ceteris paribus, několikaprocentním růstem zhodnocení oproti předchozím rokům. Výnos za rok 2023 by měl dosáhnout kolem 8 %.
Fond NEMO je zaměřen primárně na kvalitní kancelářské budovy. Jaké příležitosti a naopak jaká rizika vidíte v segmentu komerčních realit ve střednědobém horizontu?
Fond NEMO v historii již několikrát ukázal, že umí strategicky využít zhoršených podmínek na trhu a převládajících obav, aby realizoval výhodné transakce – příkladem budiž rok 2020, který se podařilo proměnit v několik zajímavých akvizicí. Zmíněný růst nájemného v souvislostí s inflací je rovněž podstatný faktor, který je pro fond spíše příležitostí. Rizikem je jednoznačně růst sazby EURIBOR, která slouží bankám jako referenční hodnota pro financování. Dražší financování implikuje vyšší požadovaný výnos z nemovitostí, ačkoliv neočekáváme, že by tento tlak byl stejně silný u prémiových nemovitostí jako u těch „béčkových“.
ECB jako poslední ze západních ekonomik započala se zvyšováním úrokových sazeb včetně prognózy jejich dalšího růstu. Jak dlouho dle Vašeho názoru tento začínající trend bude trvat vzhledem k negativním dopadům růstu cen energií na samotné ekonomiky a jejich růst (boj s inflací vs. udržení růstu)?
Lepší pozdě, nežli později – ECB byla konečně donucena plnit svůj mandát, který má za hlavní cíl cenovou stabilitu, tedy růst cen v ekonomice kolem 2 % ročně. Její reakce přichází relativně pozdě a ona sama se svojí předcházející uvolněnou politikou, která trvala od roku 2011 dostala do problémů. Její rozhodování však není snadné – bude muset volit mezi dostatečným utahováním sazeb, dopadem na ekonomiku (ta už je podle indikátorů v recesi kvůli růstu cen energií) a ohrožením předlužených zemí, jako je např. Itálie (155 % HDP). Jeví se mi, že si vybere nakonec to třetí a nebude chtít ohrozit stabilitu eurozóny, a tak v 1Q 2023 ukončí zvyšování sazeb a nadále bude podporovat ekonomiku např. programem boje proti fragmentaci dluhopisů, což je fakticky nákup dluhopisů jižních zemí (obdoba QE). V současnosti výnosy Itálie dosahují na desetiletém dluhopisu 4,6 %, což je nejvyšší úroveň od roku 2013. Tehdy se eurozóna zmítala v tzv. dluhové krizi. Bez zásahu ECB by Itálie byla dost možná už nyní v bankrotu.
Úvahy o zastropování cen energií musí vést k úvahám, kdo a kdy to zaplatí. Má vůbec zadlužená Evropa ekonomickou sílu tento krok uskutečnit z pohledu dlouhodobých dopadů?
Hlavním rizikem zastropování cen energií je plošnost tohoto opatření, díky které nedopadne podpora jen na ty, kteří ji potřebují, ale v podstatě i na ty, kteří by se bez ní obešli. Současně tato podoba opatření nemotivuje k úsporám, což je nejspíš poplatné dnešní poptávce po populističtějších politických krocích. Samozřejmě to někdo musí zaplatit a v tomto případě to budeme my. Jednak prostřednictvím inflace, kterou tato expanzivní fiskální politika podporuje a také prostřednictvím daní, u kterých bude nyní vláda intenzivně hledat prostor pro navýšení příjmu do státního rozpočtu. V neposlední řadě, možná hlavně, to budou naše děti. Jelikož se po podpoře na dluh sahá počínaje koronavirovou pandemií stále častěji, budou to patrně i děti jejich dětí. Česká republika je mezi státy EU relativně méně zadlužena, v míře zadlužení jsme na 22. příčce z 27. Tato statistika by nás ale neměla příliš uklidňovat, dluh je dnes výrazně dražší, než před lety a o to obezřetněji a účelněji je potřeba s ním nakládat.
Vaše 2 tipy na závěr. Jakou odhadujete průměrnou meziroční inflaci v příštím roce? A jaké sazby si myslíte, že budeme mít v polovině roku 2023?
ČNB predikuje průměrnou inflaci v roce 2023 na úrovni 9,5 % což je dle mého názoru realistický odhad i přesto, že je mnoho událostí, které tu hodnotu v průběhu následujících 14 měsíců budou ovlivňovat. Za velmi optimistické považuji očekávaní členky Bankovní rady, Evy Zamrazilové, že bude rok 2023 končit s inflací na 3 % – možná nám tím BR dává signál, že můžeme čekat další zvyšování sazeb. Sazby příští rok budou záviset na vývoji inflace (která závisí více na dění na globálním poli než u nás) a na míře zpomalení ekonomiky. Realizuje-li se scénář recese, bude ČNB pravděpodobně snižovat pod očekávaných 5 %.
